CESTOVÁNÍ

Maroko – ráj pro fotografy

Nejlepší dovolená pro fotografa je dovolená, kde je plno míst, které bude váš foťák milovat. A Maroko je jedním z takových míst! Na jaře tohoto roku jsme se s kamarádama rozhodli, že projedeme tuto super zemi autem. Měli jsme jen 10 dní, ale plno plánů a já plno karet na které se vlezou tisíce fotek 🙂 Náš plán zněl jasně: HORY – POUŠŤ – OCEÁN.

Začátek naší cesty byl v Marrakéši. Jak se dalo čekat, tak smlouvání o nejlepší cenu probíhalo už na letišti. Po 4 hodinách trávených obstaráváním auta jsme konečně vyjeli směr Vysoký Atlas. Po cestě jsme poprvé zkusili odolnost našeho zažívacího traktu a celkově našeho odhodlání cestovat po této zemi. Restaurace, která stála hned u hlavní, frekventované silnice nám nenabídla nic jiného než maso z vedlejšího řeznictví, kde jsme si pohledem mohli vybrat kus, který nejméně trčel vystavený na slunci. Nutno podotknout, že tenhle první zážitek nebyl tím, který nás pak v průběhu dovolené držel každého pár hodin přibitého k WC 🙂 



Po první gastro zkušenosti jsme pokračovali směr Vysoký Atlas. Už po cestě do hor jsme snad každých 20 minut zastavovali, protože to prostě NEŠLO NEVYFOTIT! Hory se před námi otevíraly jako dvěře do nebe a my samým nadšením ani nebyli schopni hledět na cestu. První dny jsme trávili ve vesničce Imlil. Typické, horské vesnici, kde kozy dávají dobrou noc. Kde vás ráno vzbudí svoláváním k modlitbě a servírují vám čaj a snídani na střeše svého domu, abyste mohli vidět na hory, které obklopují vše okolo. Místní lidé jsou přátelští a pořád se vás vyptávají odkud jste, nabízí vám domací chleba (samozřejmě, že za nějakou kačku o kterou si řeknou až ho sníte) a snaží se vám prodat cokoliv i kdyby to měla být jejich ledvina 🙂 Usoudili jsme, že smlouvání je tady národní sport, protože kdo nesmlouvá, jako by nežil. Okolí Imlilu nabízí hromadu výhledů a možností výletů. My toho využili a trošku prozkoumali okolí předtím než jsme se vydali do pouště. A výhledy byly dechberoucí!




Cestou do pouště jsme se naučili nezastavovat u každého hezkého výhledu, protože by to znamenalo jet 2x tak delší čas než jsme plánovali (to se nám podařilo u jednoho výletu v horách). Ale pravidelné občerstvovačky jsme nevynechali. Maroko je proslulé taky díky svým cenám. V restauraci se najíte za 100Kč a to i s čajem a polévkou. Ale největší perlou pro nás byl čerstvě vymačkaný pomerančový džus, který jsme obvykle sehnali za 15 – 40 Kč. Téměř na každém rohu frekventovanějších cest stál vysmátý maročan a skákal nám před auto s prosbou ať si jeden koupíte. A my, protože jsme měli štěstí, tak jsme dokonce zastavili u jednoho, co uměl anglicky, měl jen jeden zub a od turistů sbíral léky všeho druhu k účelům blíže nespecifikovaným. 



Po tisíci zastávkách jsme konečně dorazili do Merzougy. Městěčka, kde nikdo nikomu nedává spát, protože to tady žije pouličními prodejci výletů do pouště. Když vystoupíte z auta, tak se jich na vás seběhne zhruba 20. Dalších 50 dostane informaci, že přijeli turisti do cca 10 minut a přiběhnou taky. Chtíc nechtíc tuhle vesničku stejně bez koupeného zájezdu neopustíte. Nikdo vás totiž nenechá 🙂 A tak jsme se dostali do pouště! 
Vybrali jsme si den, kdy byla písečná bouře, protože jsme chtěli zažít to „pravé ořechové“. Po 90ti minutové jízdě na velbloudech jsme přijeli do kempu. Unavení s nosem, ušima a očima plnýma písku. Mužská část posádky se vzpamatovávala o to dýl, protože přece jen kluci si na sedle vezli „náklad navíc“ 🙂 Večer jsme hráli karty, užívali si večeři a pozorovali hvězdy. Náš ranní rozkaz zněl jasně – vstát brzo, ať vidíme východ slunce a pak hurá na velbloudech zpátky k autu a přesun přes celé Maroko k oceánu. 




Cesta z pouště k oceánu je nekonečná, protože přejíždíte celé Maroko. Ale my si ji hezky rozkouskovali a proložili zastávkami. Chytrý strýček google nám poradil i méně profláklé místa a my toho využili a po cestě se zajeli osvěžit do schovaného „koupáku“ pro místňáky. Chybět nesmělo ani vyhlášené Valley a samozřejmě zajímávé pohledy po cestě při kterých jsme se toho plno stihli i naučit. Třeba například jak parkovat osla na parkovišti a nebo jak naložit náklaďák tak, abyste to nemuseli otáčet dvakrát.



Příjezd k oceánu doprovázelo horší počasí a lehké střevní potíže. Ale to prostě přijít muselo. Protože kdo se v Africe nepos…, tak jako by tam nebyl 🙂 Pobřeží bylo plné turistů a to hlavně těch, kteří jezdí do Maroka surfovat. Podmínky pro to jsou tam ideální. My to taky zkusili a bylo to super. My holky jsme se na prknech spíš plácaly, ale kluci jezdili jako by to každý večer ve vaně trénovali. Společnost nám dělali zatoulaní pejsci, kterých byla plná pláž a místní surfaři, kteří vám jen tak mezi řečí chtěli prodat trávu a nebo vás pozvat na večerní pařbu. Poslední dny jsme trávili u vody a už jen odpočívali. Auto jsme nechtěli ani vidět, ale čekala nás naše poslední cesta a to zpět do Marrakéše. 


Poslední den před odletem jsme byli v Marrakéši. Pro nás jedna z nejméně zajímavých částí Maroka. Lidé jsou tady zvyklí na turisty a jediné co od vás chtějí jsou peníze a ty z vás budou tlouct hlava nehlava. Místní trhy jsou proslulé a určitě stojí za to je navštívit. Seženete tam cokoliv a to i v barvách a vůních o kterých nevíte. Pro náročnější shopaholiky je k dostání i kořen viagry a nebo nějaká ta koza.




Jestli chcete vidět nádhernou přírodu, zajezdit si na koze či velbloudovi, koupit si kilo mandarinek za 3kč, nechat se totálně oškubat při nakupování ořechů a vstávat za výkřiku místních obyvatel, tak si zajeďte rozhodně do této země. Maroko je naprosto úžasné a rozhodně je to zážitek. Cenově je velmi dostupné a není potřeba ani mluvit anglicky (většina lidí mluví stejně jen po svém, takže jediné, co potřebujete jsou ruce a nohy). Za naši výpravu určitě vřele doporučujeme!

Kdyby vás cokoliv zajímalo, tak mi napište. Nebo kdybyste mi jen chtěli říct, ať ty články trošku zkrátím.. 🙂 Můj email je všemu otevřený! 

Díky těm, co to zvládli až do konce. A díky i těm, co se k posledním slovům už nedočetli. Snaha se přece taky cení!
Jste jedničky.

Lucy